ATELIER 111 architekti s.r.o

Základní principy návrhu 

Stávající podoba mateřské školky je výsledkem mnoha přestaveb. Objekt původně sloužil ke zcela jinému účelu. Celá řada přístaveb a stavebních zásahů z něj postupně vytvořila nepříliš reprezentativní slepec, technicky a zejména provozně dnes zcela nevyhovující. Navrhujeme jeho rekonstrukci. I přes její rozsah nám dává smysl objekt nebourat. Velká část zůstane zachována, krom celého suterénu i většina zděných konstrukcí hlavního podlaží. 

Novodobé přílepky (například stávající vsup) odstraňujeme, stejně tak celou střešní rovinu, jakousi složitou změť valbových a pultových střech. Jižní a severní křídlo posilujeme, půdorysně rozšiřujeme. Ve střední části rozplétáme změť dřívějších nesourodých zásahů, čistíme dispozici a doplňujeme ve východní části nový vstup. Vzniká tak třetí, středová část objektu, vůči krajním objemově srovnatelná. 

Rozšířený půdorys a nová střešní konstrukce v podobě třech, na sebe navazujících, sedlových střech, dává objektu zcela nový tvar i výraz. Velká okna, pojata v současném minimalistickém detailu, jsou kvůli rovnoměrnosti osvětlení pravidelně rozmístěna. V kombinaci s použitými tradičními materiály, například probarveným štukem a režnou keramickou taškou, vtiskují budově jedinečný charakter. 

Všechny tři třídy splňují požadovanou kapacitu 24 dětí (2× 96 m2 a 1×110 m2). Dvě z nich, rozšířené o přístavby, zůstávají na stejném místě, třetí vzniká v místě nynější kuchyně. Právě zde lze dosáhnout požadovaných normativních hodnost oslunění vnitřních pobytových prostor dětí. Naopak, v místě stávající třetí třídy, nejodloučenější části objektu od zelené zahrady, vzniká kuchyně se zázemím, přístupná odděleným samostatným zásobovacím vchodem na severní straně domu. Každá třída má svou šatnu i umývárny s toaletami. Její rozvržení umožňuje všechny denní činnosti dětí: hraní, výuku, stravování i odpočinek. 

Suterén ponecháváme bez výrazných změn. Je zde počítáno s umístěním veškeré technologie včetně zdroje vytápění. Část podlaží bude využita i pro skladování mimosezonního vybavení. Venkovní přístup do suterénu zůstane na stejném místě, dojde pouze k otočení schodiště. V úrovni 1. NP naváže na stávající zdivo nové, předpokládáme z keramických tvárnic. ŽB věnec spojí staré s novým a na něm bude uložena střešní konstrukce, dřevěné příhradové vazníky. 

Celý objekt bude zateplen tak, aby splnil i nejpřísnější současné nároky. Jako zdroj tepla uvažujeme stávající plynovou kotelnu. (Na střešním plášti lze teoreticky uvažovat s fotovoltaickými panely. Přínosnější ale vnímáme okolní vzrostlou zeleň a ta jejich racionální využití zpochybňuje). 

V maximální míře počítáme se stávající vzrostlou zelení. Morfologie terénu zůstává nezměněna. Oproti současnému stavu zvyšujeme pouze zpevněnou plochu před hlavním vstupem. Na její trojúhelníkový tvar bezbariérově navazuje přístupový chodník a směrem severním pak přechází do zelené zahrady širokými pobytovými schody. Členění zahrady do jednotlivých zón umožňuje venkovní pobyt tříd odděleně. Každá část nabízí něco jiného: dráhu pro koloběžky a odrážedla, dostatek herních prvků, ohniště, pískoviště i prostor pro pěstitelské práce, včetně záhonků a kompostu. Altán s ponky pro řemeslné kutění, umístěný u štítové fasády sousedního objektu, pojímá i venkovní toaletu s umývárnou a sklad hraček. Ve venkovním prostoru nechybí ani drobné vodní prvky: pítko, pumpa, mlhoviště. Severní část zahrady považujeme za nejméně hodnotnou pro pobyt dětí. Proto ji vyčleňujeme k zásobování školní kuchyně.

Anežčin táta: „Po chodníku obklopeném zelení zahrady vedu starší dcerušku do školky. Tu mladší vezu v kočárku, který parkuji na rozšířené zpevněné ploše přímo před vstupem. Místa je tu dost. A děti jej včera zase celý pěkně pokreslily křídami. Vidíte ta umělecká díla? Skrz prosklené zádveří mě doslova vtahuje vstupní hala. Vejdu do ní a pořád se tak trochu cítím jako venku. Možná je to horním přisvětlením převýšeného prostoru, možná stejnou omítkou na stěnách jako na fasádě domu? Nevím. V poledne, až budu dcerku vyzvedávat, půjdu o trochu dřív. Posadím se tu na centrální polstrovanou lavici a v klidu si prohlédnu všechny krásné kresby na velkých nástěnkách. Teď chvátám, tak rychle do šatny. Skrz otevřené dveře vidím interiér třídy. Je jasné, že to nejhezčí začíná teprve tam. Ten světlý převýšený prostor dětem závidím. Teplé barvy, přírodní materiály, dostatek místa. Učitelky si prý chválí, že je prostor jednoduchý, přehledný. Odcházím a skrz kruhové okno v zádveří, umístěné tak nízko, že z něj vidí i naše Anežka, ještě mávají děti rodičům na rozloučenou. Maličkost, která potěší. Tak hezký den!"

Anežka: „V naší třídě nejvíc miluji takový zapuštěný prostor. Dá se na něj vylézt po dvou schodech. Na matracích a na polštářcích si tam rádi hovíme a prohlížíme knížky. A když za námi přišel jednou kouzelník, seděly jsme na schůdkách a připadaly si úplně jako v divadle. A v těch schůdkách máme schované hračky! A venku běhají dvě veverky. A my je vidíme z těch velikých oken, i když třeba ležíme na zemi."

Paní kuchařka: „No, kuchyně už není tak na ráně. To její původní místo bylo fakt nevhodné. Tedy myslím jako moc dobré proto, aby tam ta kuchyně byla. Teď je tam nádherná třída! Jižní slunce a výhledy do dvou světových stran! Škoda, že nejsem už holčička, protože přesně v té třídě bych chtěla být. No ale vážně… Co se hodně osvědčilo je, že děti baští ve svých třídách. Jídlo uvařené v kuchyni rozvezeme do dvou malých přípraven přímo u tříd a odsud servírujeme. Ta jedna funguje rovnou pro dvě třídy. A ještě jedna důležitá věc. Úplně oddělené zásobování kuchyně mi dává klid. Žádné auto se nemůže s dětmi na zahradě potkat a přijet může prakticky kdykoliv."

Paní ředitelka: „Nejvíc jsem ráda za to, že se podařilo dostat všechny třídy do jednoho podlaží. Třikrát devadesát šest metrů čtverečních, tedy prostory pro dvacet čtyři dětí, bylo zadání, které se podařilo splnit. A jedna třída je dokonce ještě větší. Každá třída má svou šatnu a umývárnu s toaletou. To dřív nebylo. Víte a takový detail: toalety jsou přístupné přímo z šatny i přímo ze třídy. Přesně tak, jak to má být. Samozřejmě jsem ráda také za novou ředitelnu a hlavně sborovnu s velkým kulatým stolem. To je přesně místo, které nám dřív chybělo. Tady se můžeme všichni společně radit, jak to těm dětem udělat ještě příjemnější.”